Súdán má více než dvojnásobný počet pyramid, než jaké najdete v Egyptě. Vím – Taky jsem tomu nemohl uvěřit. Proto jsem se musel přesvědčit na vlastní oči. Jistě, zmiňme Súdán a většina cestovatelů přizná, že jej odmítá jako válkou zničený úsek nevýrazné pouště – sužované genocidou a uprchlickou krizí v Dárfúru a pokračující občanskou válkou v nové Republice Jižní Súdán po rozkolu mezi severem a jihem v roce 2011. Od roku 3 100 do 2 890 př. n. l. vyslali egyptští faraoni svou armádu na jih podél Nilu hledat zlato, žula pro sochy, pštrosí pera a otroky. Dosahuje až na jih k Jebel Barkal – malá hora severně od Chartúmu – stavěli podél cesty pevnosti a později chrámy, aby demonstrovali svou nadvládu nad Núbijci. Dobytá oblast začala být známá jako Kush a Kushites přijali všechny aspekty egyptské kultury, od bohů po glyfy. Když se ale egyptská říše v roce 1 070 př. n. l. zhroutila, Núbijci byli svobodní. Náboženství Amun však zasáhlo hluboko a o 300 let později Alara, král Kush, stál v čele renesance egyptské kultury, včetně stavby jejich vlastních pyramid. Alarův vnuk Piye, který se nyní považoval za skutečné syny boha Amona, vtrhl na sever, aby znovu postavil velké chrámy, a téměř 100 let byl Egypt ovládán „černými faraony“. Na vrcholu jejich vlády, pod velením slavného kušitského krále Taharqy, sahala jejich území až do Libye a Palestiny. Koruna krále nesla dvě kobry: jednu pro Núbii a druhou pro Egypt. Poslední velké pohřebiště těchto královských černých faraonů bylo v Meroë, starobylém městě na východním břehu Nilu. Je to devět hodin jízdy od Solebu, ale stojí za to: je zde více než 200 pyramid seskupených na třech místech. V roce 300 našeho letopočtu byla Kushská říše v úpadku. Ubývající zemědělství a zvyšující se nájezdy z Etiopie a Říma znamenaly konec jejich vlády. Následovalo křesťanství a islám a modlitby k egyptskému bohu Amunovi se vytratily z paměti.