Divadlo Bellini

V roce 1864 pověřil neapolský právník baron Nicola Lacapra Sabelli architekta Carla Sorgenteho, aby postavil divadlo na dnešní ulici Vincenza Belliniho v rámci tzv. rekultivace Fosse del Grano, což byl plán urbanistické přestavby oblasti zahrnující Národní muzeum, Port'Alba a Conservatorio di San Pietro a Majella, kde byly ve stejných letech postaveny také Accademia delle Belle Arti a Galleria Principe di Napoli. Architekt postavil malé divadlo s kruhovým půdorysem, s jedním patrem lóží a dvěma souvislými patry lodžií, schopné pojmout 1200 diváků; bylo slavnostně otevřeno 13. listopadu 1864 představením cirkusu Guillaume (patřícímu rodině Tontolini) a do roku 1869 se v něm konala především cirkusová a jezdecká představení a několik operních představení.Detail vnější fasádyV následujících letech chtěl baron Lacapra Sabelli, který byl mezitím zvolen poslancem Království ve volebním obvodu Vasto a vzdal se práv a stal se impresáriem, divadlo rozšířit a zařídit, aby se v něm hrály hlavně opery, a požádal architekta Sorgenteho, aby ho po vzoru pařížské Opéra-Comique zrekonstruoval. Tak se zrodilo divadlo s půdorysem ve tvaru podkovy, pěti patry lóží a souvislým řádem lodžií, dekoracemi od Giovanniho Ponticelliho, Pasquala Di Criscita a Vincenza Paliottiho a olejovým portrétem Vincenza Belliniho od Vincenza Migliara, umístěným mezi dvěma okřídlenými postavami uprostřed oblouku. Slavnostní otevření se konalo na podzim roku 1878, kdy byla uvedena hra I Puritani od samotného Belliniho, jemuž bylo divadlo věnováno.Interiér divadlaDivadlo zažilo léta velkého lesku, ale v poválečném období nezadržitelně upadalo. V roce 1962 zde bylo odehráno poslední představení, Masaniello s Ninem Tarantem; následujícího roku, téměř sto let po svém založení, bylo uzavřeno, respektive se z něj stalo podřadné kino, kde se kdysi vznešené lóže proměnily v nuzné alkovny skrytých milostných afér.V roce 1986 získal divadlo Tato Russo, který z něj udělal sídlo své společnosti a pokusil se mu vrátit zašlou slávu. Nové otevření se uskutečnilo v roce 1988, kdy byla uvedena hra Bertolta Brechta L'Opera da tre soldi (Třígrošová opera), která zahájila sérii úspěšných divadelních sezón.