Královský palác Caserta je královský palác s přilehlým parkem, který se nachází v Casertě. Jedná se o největší královské sídlo na světě.Královský palác v Casertě nechal postavit neapolský král Karel Bourbonský, který byl ohromen krásou krajiny v Casertě a přál si zajistit důstojné reprezentační sídlo pro vládu hlavního města Neapole a jeho království, a proto chtěl postavit palác, který by se mohl měřit s palácem ve Versailles. Zpočátku se považovalo za samozřejmé, že bude postaven v Neapoli, ale Karel Bourbonský, vědom si značné zranitelnosti hlavního města vůči možným útokům (zejména z moře), uvažoval o jeho výstavbě ve vnitrozemí, v oblasti Caserty: na bezpečnějším místě, a přesto ne příliš daleko od Neapole.Po odmítnutí Nicoly Salviho, kterého trápily vážné zdravotní problémy, se panovník obrátil na architekta Luigiho Vanvitelliho, který v té době z pověření papežského státu pracoval na obnově loretánské baziliky. Karel Bourbonský získal od papeže svolení k zadání práce umělci a mezitím odkoupil potřebný areál, kde stál palác rodiny Acquavivů ze 16. století, od jejich dědice vévody Michelangela Caetaniho a zaplatil za něj 489 343 dukátů, což byla sice obrovská částka, ale jistě značně diskontovaná: Gaetani totiž již dříve utrpěl konfiskaci části svého dědictví za svou protiburbonskou minulost.Luigi Vanvitelli, architekt paláceKrál požadoval, aby projekt zahrnoval kromě paláce také park a uspořádání okolní městské zástavby, přičemž zásobování by mělo probíhat z nového akvaduktu (Acquedotto Carolino), který by vedl přilehlým komplexem San Leucio. Nový palác měl být symbolem nového bourbonského státu a projevem moci a vznešenosti, ale zároveň měl být efektivní a racionální.Projekt byl součástí širšího politického plánu krále Karla Bourbonského, který chtěl do nového paláce pravděpodobně přesunout i některé správní struktury státu a spojit jej s hlavním městem Neapolí více než 20 km dlouhou monumentální třídou. Tento plán se však podařilo realizovat jen částečně; ani samotný královský palác nebyl dokončen s původně plánovanou kopulí a nárožními věžemi.Vanvitelli přijel do Caserty v roce 1751 a okamžitě začal s projektováním paláce, který měl být jedním z nejkrásnějších v Evropě. Dne 22. listopadu téhož roku předložil architekt konečný návrh neapolskému králi ke schválení. O dva měsíce později, 20. ledna 1752, v den králových narozenin, byl během slavnostního ceremoniálu za přítomnosti královské rodiny s eskadronami kavalerie a dragounů vyznačujícími obvod budovy položen základní kámen. Tento okamžik připomíná freska Gennara Maldarelliho na klenbě trůnního sálu.Faraonské dílo, které po něm neapolský král požadoval, přimělo Vanvitelliho obklopit se cennými spolupracovníky: Marcello Fronton se k němu připojil při práci na paláci, Francesco Collecini při práci na parku a akvaduktu, zatímco Martin Biancour z Paříže byl jmenován hlavním zahradníkem. Následujícího roku, kdy práce na paláci již značně pokročily, byla zahájena výstavba parku. Práce trvaly celkem několik let a některé detaily zůstaly nedokončené. V roce 1759 totiž Karel Bourbonský Neapolský nastoupil na španělský trůn (pod jménem Karel III.) a odjel z Neapole do Madridu.
