Liparské ostrovy

Liparské ostrovy se skládají ze sedmi vlastních ostrovů, k nimž se přidávají ostrůvky a skály vystupující z moře. Jsou studovány přinejmenším od 18. století, protože poskytly vědě příklad dvou typů erupcí: vulkanické, tj. erupce explozivního typu, při nichž se do atmosféry uvolňují úlomky lávy, které při letu nabývají zaobleného tvaru, a strombolské, pro něž jsou charakteristické nízkoenergetické exploze, které následují jedna po druhé v různých intervalech.historie Liparských ostrovů je skutečně velmi stará.První lidé, kteří se na ně dostali, se usadili převážně na největším ostrově Lipari a na skalním výběžku z lávy, dnes známém jako Rocca del Castello, vybudovali skutečnou vesnici. Tito obyvatelé, kteří sem přišli na počátku 4. tisíciletí př. n. l., byli součástí stentinelské civilizace, která pravděpodobně přišla z nedaleké Sicílie a kterou přilákala přítomnost četných obsidiánových lomů, v té době velmi zajímavého hospodářského zdroje, neboť tento kámen se používal k výrobě zbraní a nástrojů ještě před objevením kovů: zdá se, že obsidián byl velmi cenným materiálem již od neolitu.Jak jsme se již zmínili, s objevem kovů, k němuž došlo kolem roku 2500 př. n. l., trh s obsidiánem ztratil na významu, i když Liparské ostrovy vzhledem ke své strategické poloze v žádném případě neutrpěly.S nájezdy dalších italických národů v době železné upadl na dlouhá staletí do polorozpadu, oživení nastalo až od 18. století př. n. l., a to především díky vděčným kontaktům s mykénským Řeckem: ostrovy byly často navštěvovány mykénskými národy a bylo zde také zřízeno mnoho základen, které kontrolovaly obchodní cesty. V 6. století př. n. l. bylo Lipari konečně řádně kolonizováno skupinami Řeků dórského původu, kteří zde založili silnou flotilu, s níž se vydali dobývat okolní země a zajistili si obchodní kontrolu. Skutečný historický důkaz přineslo až vypuknutí první punské války v roce 264 př. n. l., kdy se Lipari spojilo s Kartaginci a porazilo Římskou říši. Zřejmě s vítězstvím říše v roce 252 př. n. l. je římský konzul Caius Aurelius podřídil Římu.Navzdory období rozkvětu za císařství prošly ostrovy s jeho pádem obdobím skutečného úpadku, zejména za byzantské nadvlády.K oživení Lipari došlo až díky dobytí Normany, kteří jej znovu osídlili a opevnili, dokonce zde postavili hrad.Během středověku prošlo Liparskými ostrovy mnoho populací, například Švábové, Angevinové a Aragonci. Ve 14. století čelilo mnoha střetům, především kvůli neshodám mezi Angeviny a Aragonci.Později, přesněji v roce 1443, se stalo součástí majetku neapolské koruny, a proto se Lipari s okolními ostrovy po právu oficiálně stalo majetkem Neapolského království.Prosperita však trvala jen velmi krátce kvůli neustálým nájezdům Saracénů. Bohužel v roce 1544 turecká flotila vedená Ariadenem Barbarossou zničila město Lipari a zotročila téměř osm tisíc obyvatel.Díky Karlu V. však bylo znovu osídleno a opevněno... Ani v následujících letech však ostrov nežil klidně kvůli neustálým pirátským nájezdům.Teprve když se stal součástí Království obojí Sicílie, mohly Lipari a jeho ostrovy opět vzkvétat jako kdysi, zejména díky svému značnému významu jako povinný přístav pro několik lodních linek.