Muzeum Ermitáž v ruském Petrohradě, založené v roce 1764 Kateřinou Velikou, je obrovské muzeum umění a kultury, které představuje nejvýznamnější sbírky čítající více než 3 miliony předmětů z celého světa.Architektonická historie Ermitáže je hluboce spjata s historií Zimního paláce, carské rezidence, v níž dnes muzeum spolu s dalšími čtyřmi budovami sídlí.
Projekt paláce zadala v roce 1754 ruská carevna Alžběta ruskému architektovi italského původu Bartoloměji Rastrellimu, aby na místě menšího paláce s výhledem na řeku Něvu, který nechal postavit Petr Veliký asi o 40 let dříve, vytvořil honosnou královskou rezidenci v barokním stylu.
Po Alžbětině smrti nechala nová císařovna Kateřina II. palác podstatně rozšířit v neoklasicistních formách a postavit řadu nových budov podle návrhů ruských, italských a francouzských architektů, mezi nimiž byli Ivan Starov, Jurij Velten, Giacomo Quarenghi a Jean-Baptiste Vallin de la Mothe. Nový monumentální komplex, který byl dokončen kolem roku 1795 a který vedle Zimního paláce zahrnoval ještě dva další paláce a divadlo, byl nazván "Ermitáž" (z francouzského souvětí znamenajícího zhruba "útočiště"). Jeden z nových paláců, takzvaná Velká Ermitáž, měl za cíl vytvořit domov pro císařovninu uměleckou sbírku, kterou tvořily především obrazy vlámských, holandských a italských starých mistrů. Později byla sbírka rozšířena také o antické sochy, kresby, šperky, mince a medaile.
V roce 1852 císař Mikuláš I. sbírku zpřístupnil veřejnosti (nikoli však všem, ale pouze vybraným návštěvníkům), čímž vzniklo první státní muzeum v Rusku. V roce 1917, po ruské revoluci, bylo muzeum a bývalý císařský palác konečně zpřístupněny široké veřejnosti.
