Podél pobřežního pásu Anzia se Neronova velkolepá císařská vila táhla od mysu Capo d'Anzio a via Furio Anziate více než 800 metrů západním směrem až k ústí řeky Arco Muto. V Anziu se podle Tacita narodil Nero, a snad proto si císař vybral právě toto místo, aby zde vybudoval přístav a vlastní vilu. Legenda praví, že Nero ze své vily v Anziu sledoval vypálení Říma. Císař měl ve svém sídle bohatou knihovnu s dřevěnými policemi zdobenými zlatými cvočky a v nejtajnějších místnostech vily muselo být domácí muzeum s obrazy kentaurů a Amazonek. Z tohoto muzea pocházejí nejznámější sochy z archeologického Anzia: Apollón z Belvederu, Gladiátor z Borghese a Dívka z Anzia.
Ve své dlouhé historii prošla vila mnoha úpravami, a to v republikánské, augustovské, neronské, domiciánské, hadriánské a severské fázi. V republikánské fázi byla vila postavena na úrovni s výhledem na moře, západně od dnešního majáku, podle nejlepších architektonických kánonů z poloviny 2. století př. n. l.. Místnosti, stěny a komory jsou postaveny v pravoúhlých a rovnoběžných polohách podle symetrického vzoru. Dnes z nich zbyly jen základy, jediný důkaz po zničení Neronem, který na jejich místě postavil další, ještě větší vilu. Do zahrad vedla dlouhá chodba, která procházela několika venkovskými budovami. Ve vnitrozemí byla vila rozdělena na pavilony, lázně, zahrady, fontány a terasy. Vila čas od času přecházela do rukou každého císaře, který nastoupil na římský trůn. V hadriánské fázi byla postavena řada pavilonů oddělených od hlavní části vily, zatímco v poslední, severské fázi byly realizovány lázně: dnes je z celého komplexu dobře patrné kalidárium, hala vyhrazená pro koupání v horké vodě.
Vila je součástí archeologického parku, který se táhne téměř po celé délce ulice Via Fanciulla d'Anzio a zahrnuje přístav a oblast přístavních skladů (Neronovy jeskyně).
