Po staletí se Cogoleto è připomínalo především jako jedno z měst, která se pyšnila tím, že se zde narodil Kryštof Kolumbus, a také pro přítomnost starobylého průmyslu, kterým je výroba vápna, získávaného vypalováním vápence, který se těžil z kopců za městem a vypaloval v četných pecích, jež se kdysi nacházely ve starém centru města poblíž moře. Cogoleto je tedy městem vápna, produktu vynikající kvality, který si vyžádala a použila Janovská republika pro stavbu významných budov a veřejných staveb, jako jsou např.: Palazzo Ducale, Albergo dei Poveri, stavba nových janovských hradeb, akvadukt Bisagno a obranné stavby na území panství republiky, jako byla pevnost Calvi na Korsice. Pokud jde o původ tohoto odvětví, podle místních tradic obyvatelé Cogoleta již od římských dob dovedně využívali zdejší zdroje k výrobě vápna. Podle současného stavu bádání pochází první doklad o této výrobě z roku 1414 a týká se půjčky, kterou si sjednal Giovanni Colombo z Cogoleta a která mohla být splacena také dodávkou vápna. Četné archivní dokumenty dokládají, že tato výrobní činnost byla pro hospodářství města velmi důležitá. Dodnes se v obci nachází několik vápenných pecí, které jsou dnes již nepoužívané, ale jsou nesmírně významné tím, co představují. Před časem, po dlouhém období, kdy hrozilo, že tyto budovy, které jsou nyní zanedbané a zapomenuté, zaniknou, byla zahájena jejich komplexní obnova s cílem vrátit toto historické a kulturní dědictví obci. Pro další posílení této starobylé tradice a podporu kulturních a vzdělávacích iniciativ se několik občanů rozhodlo založit sdružení s názvem Fornace Bianchi Cogoleto, kterému obec poskytla pec do dočasného pronájmu. V Cogoletu, v historickém centru, se nachází ”vápenná cesta” sestávající z řady keramických dlaždic, které znázorňují řadu pecí a okamžiky výrobní činnosti, které také upozorňují na doky, z nichž vyplouvaly lodě naložené vápnem. Trasa, která vlastně vybízí k tomu, aby se návštěvník dostal k nedaleké vápenné peci Bianchi. Ze všech pecí, které se v Cogoletu nacházely v dávných dobách, je Bianchiho pec ve via Scassi (lokalita Donegaro) jediná, kterou lze navštívit. Pochází z poloviny 19. století, je typu “a strato” a s kontinuálním ohněm, tj. průběžně přikládá svazky svazků a uhlí. Restaurátorské práce byly zahájeny v roce 2008 a vzhledem k velikosti stavby si vyžádaly zásah různých institucí spolu s prací dobrovolníků a studentů architektury a inženýrství na Janovské univerzitě. Průmyslová budova mimořádné zajímavosti a krásy, kterou lze navštívit i uvnitř, a je tedy jedinečná.