Ponte di Legno

Ponte di Legno bylo v minulosti známé jako Ponte Da Legno nebo Dalegno, z karolinských listin jako Dalaunia. Původ slova je nejistý, protože by mohlo souviset s lidem Anauni z Val di Non nebo Genauni z Val Genova, zmiňovaným v Trofeji Alp, ale po celé Evropě je roztroušeno mnoho toponym keltského nebo germánského původu s koncovkou -launum (některé příklady: Alagna Valsesia; Caulonia; Reillanne, francouzská obec známá od starověku jako Alaunia; Aurania, dnes Vranja, istrijská vesnice; římská Aulania v dnešní Británii), takže nevedou k jednomyslné shodě.RadniceBývalá radnice ViciniaÚzemí obce Ponte di Legno bylo součástí antické Dalaunie, k níž patřila i dnešní obec Temů.První písemná zmínka o ní pochází z diplomu ze 17. července 774, kterým Karel Veliký svěřil údolí Val Camonica klášteru svatého Martina z Tours (opatství Marmoutier):"Donamus etiam ad prefatum sanctum locum valle illam que vocatur Camonia cum salto Candino vel usque in Dalanias cum montibus at alpibus a fine Treentina qui vocatur Thonale usque in finem Brixamcinse seu giro Bergamasci (...) " (pozn. překl.).(Monumenta Germaniae Historica diplomatum Carolinorum, 16. července 774 ev(latinský text je k dispozici na wikisource))Před tímto diplomem je možné prostřednictvím etymologie dalignského dialektu vysledovat mnohem starší civilizace a národy. Zpočátku se předpokládá, že tuto oblast obývali Keltové, a to vzhledem k těsným vazbám mezi jejich jazykem a dialektem Ponte di Legno [bez zdroje].Později přišly ještě vyspělejší národy se znalostí kovů a zbraní, o nichž se předpokládá, že pocházejí ze Salcburské nížiny. Nejisté prameny určují, že se jednalo o halštatskou civilizaci.Území bylo spolu se zbytkem údolí Camonica obsazeno Římany, kteří zde zřídili sedentární základny jednak pro usnadnění obchodu přes průsmyky Gavia a Tonale, jednak pro rychlé potlačení různých povstání, včetně povstání národů z Valtelliny.Panorama z TonaleZa Franků, kolem roku 1000, získalo Dalegno právo mít křtitelnici, aniž by se muselo odvolávat na křtitelnici farního kostela v Edolu[3].V roce 1158 biskup z Brescie Raimondo: konkrétně, pokud jde o každou čest, okrsek a castellanzu Dalegna a o každé právo ukládat desátek, jaké existuje nyní a bude existovat v budoucnu, aby na území Delegno a jeho příslušenství (...) a dále o čest a okrsek, který má biskup v Cimbergu, byli investováni Pietro a Laffranco Martinengo[4].Dne 18. ledna 1350 biskup z Brescie Bernardo Tricardo investe iure feudi desátkových práv na území Dalegna obce (vicinia) a mužů z Dalegna].Na míru v Brenu 31. prosince 1397 se zástupci obce Dalegno Giacomo di Faustino Favalino a notář Antonio Pedercino di Davena postavili na stranu ghibellinů.Dne 9. dubna 1411 byl Giovanni Federici odměněn Giovannim Marií Viscontim z Milána z hrabství Edolo a Dalegno, odděleného od komunity Valle Camonica[7].V 17. století Gregorio Brunelli uvedl, že obyvatelé migrovali od října do května do Brescie, Cremony a státu Milán, aby přivezli ovce.Co se týče historie minulého století, Ponte di Legno zažilo na vlastní kůži obě světové války, zejména tu první, neboť bylo hlavní výspou mezi Itálií a Rakouskem.Dne 27. září 1917 byl ostřelován rakouskými děly a rychle srovnán se zemí. Při této příležitosti bylo rozhodnuto pojmenovat hlavní náměstí města Piazza 27 settembre. Po skončení válečných akcí bylo rozhodnuto zahájit plán obnovy, který skončil 3. září 1922 za přítomnosti krále (Viktora Emanuela III.) v obci. Později, 4. července 1929, král vydal dekret, kterým udělil obci znak.Dalšími významnými událostmi byla výstavba útulku Berni v průsmyku Gavia, porfyrová dlažba hlavních ulic obce, výstavba kina v roce 1940, stavba mateřské školy a státních škol ve 30. letech 20. století a velmi důležité bylo založení lyžařského klubu Ponte di Legno v roce 1911, jednoho z prvních v Itálii.