V Údolí chrámů, které bylo v roce 1997 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, se nachází jeden z největších archeologických komplexů ve Středomoří, zasazený do vzácně krásné krajiny tvořené především starými olivovníky a mandlovníky. Akragas byl jednou z nejvýznamnějších řeckých kolonií na Sicílii, rozkládal se na ploše asi 450 hektarů a byl založen kolem roku 582 př. n. l. osadníky z nedaleké Gely a Rhodu. 6Vybrané místo představovala náhorní plošina přirozeně chráněná na severu pohořím Rupe Atenea a Colle di Girgenti a na jihu dlouhým pohořím Collina dei Templi, ohraničená z obou stran řekami Akragas a Hypsas stékajícími na jih do jediného toku, u jehož ústí se nacházel starověký přístav (emporion). 5Od počátku - za tyranie Falarida (570-554 př. n. l.), proslulého svou krutostí - se řadové město vyznačovalo pravidelným urbanistickým uspořádáním. Na Rupě Atenea se nacházela akropole s posvátnou a obrannou funkcí, na Chrámovém pahorku byly monumentální svatyně, v centrální části sídliště a veřejné budovy, zatímco 4defekti byli pohřbíváni na nekropolích mimo město. V posledních desetiletích 6. století př. n. l. byl Akragas obehnán mohutnou hradbou dlouhou 12 kilometrů a opatřenou devíti branami. Kolonie dosáhla slávy a moci za vlády tyrana Therona (488-471 př. n. l.), který v roce 480 př. n. l. zvítězil nad Kartaginci u Himery, a 2především v letech demokracie (471-406 př. n. l.), kterou zavedl aragantský filozof Empedoklés. V tomto období byla postavena mimořádná řada chrámů v dórském stylu na jižním pahorku. 1Druhý konflikt proti Kartagincům znamenal konec éry prosperity a v roce 406 př. Akragas byl zničen. Následně město zažilo novou etapu rozvoje s příchodem (mezi lety 338 a 334 př. n. l.) řeckých kolonistů vedených vůdcem Timoleonem, ale již nedosahovalo takové moci jako kdysi a jeho osud byl spjat s výsledkem boje mezi Římem a Kartágem o ovládnutí Středomoří. Během punských válek byl Akragas základnou Kartaginců proti Římanům, kteří jej v roce 210 př. n. l. dobyli a změnili jeho název na Agrigentum. Pod římskou nadvládou zažilo město další etapu prosperity, která byla rovněž spojena s obchodem se sírou (2.-4. století n. l.). V křesťanské éře byly na Chrámovém vrchu postaveny kostely a hřbitovy. V době, kdy město v roce 829 dobyli Arabové, se již obytné čtvrti tyčily na pahorku Girgenti, takzvaném podle středověkého názvu města (z arabského Gergent nebo Kerkent), kam se rozkládá dnešní město Agrigento.