Řecké národní divadlo

Řecké národní divadlo, které se nachází na ulici Aghiou Konstantinou 22 v centru Atén nedaleko náměstí Omonoia a stanice metra, je mistrovským architektonickým dílem navrženým slavným německým architektem Ernstem Zillerem. Ziller se inspiroval renesančním stylem a jeho dílo není ničím jiným než velkolepým.O velkoleposti divadla svědčí i jeho fasáda, která si bere příklad z velkoleposti Hadriánovy knihovny v Aténách. Skládá se z centrální části zdobené bohatými dekorativními prvky, řady sloupů v korintském stylu a dvou bočních částí, které odpovídají dobovým neoklasicistním konstrukčním zásadám. Divadlo se pyšnilo nejmodernějším vnitřním vybavením s vyspělým osvětlením scény a topením, které bylo zkonstruováno ve Vídni a vyrobeno v továrnách v Pireu.Finanční prostředky na tuto pozoruhodnou stavbu pocházely především z velkorysého daru 10 000 liber od Stephanose Rallise, významného člena řecké komunity v Londýně. Projekt dále podpořily příspěvky dalších osobností, jako byli Korialenes a Eugenides.Historie divadla je fascinující cestou. Bylo založeno v roce 1900 a zpočátku sloužilo jako Královské divadlo pro exkluzivní královské hosty až do roku 1908, kdy bylo otevřeno veřejnosti. V roce 1924 se jeho název změnil z "Královského divadla" na "Národní divadlo". První renovace proběhla v letech 1930-31 pod dohledem známého scénáristy Kleovoulose Klonise. Následně byl v letech 1960-63 zbourán hotel Messina, který se nacházel na rohu ulice Menandrou v sousedství divadla, a uvolnil tak místo pro stavbu nového křídla, známého jako "Nová scéna".Národní divadlo i Národní dramatická škola měly zásadní význam pro rozvoj moderního divadelního umění. Národní divadelní školu absolvovali někteří z nejlepších řeckých herců.Kromě toho, že je Národní divadlo významnou divadelní institucí, slouží také jako živé muzeum. Nachází se zde bohatá divadelní knihovna, rozsáhlý fotoarchiv, cenné nahrávky, složité modely, scénografické návrhy a rozsáhlá garderoba čítající přibližně 20 000 divadelních kostýmů. Tato mnohostranná instituce je důkazem neutuchající lásky Řecka k divadelnímu umění a jeho odhodlání uchovávat kulturní dědictví divadla.