Legendy z údolí Vitalby vyprávějí, že Fridrich I. Barbarossa se ve stáří uchýlil na hrad Lagopesole, kde trpěl vrozenou vadou, která ho nutila skrývat protáhlé a špičaté uši pod rozevlátými vlasy.Aby se zajistilo, že z této trapné situace nic neprosákne, narazili holiči povolaní do jeho domu a pověření jeho oholením při odchodu z hradu na zvláštní smrtící past nastraženou ve věži na konci dlouhé chodby.Tradice, i když ho nejmenuje, vypráví, že jednomu mladému holiči, snad méně bezradnému než ostatní, se podařilo ze smrtící léčky uniknout a zachránit si život pod podmínkou, že ani slovem neprozradí, co ví o císařově znetvoření. Slib byl dodržen .... částečně: holič se staral o svou kůži, možná i dodržel slovo, ale hledal odbyt pro to neobyčejné tajemství. Našel ho na odlehlém místě v lagopesolské krajině, kde vykopal hlubokou jámu v zemi a z plných plic vykřikoval příběh, který se nikdo nesměl dozvědět.Po nějaké době na tom místě vyrostlo rákosí, které rozvířené větrem rozneslo císařovo tajemství do všech čtyř světových stran jako píseň: "Federico Barbarossa tene l'orecchie all'asinà a a a a a ..."! Je to zvláštní, ale je to slavný refrén převzatý do mnoha populárních písní této oblasti.......Ti, kdo nevěří historkám, které se nesou ve větru, se mohou vždy spokojit s pohledem na poličku v podobě mužské hlavy vytesané na donjonu hradu nad jeho vchodem: jde o korunovanou hlavu s dvěma velkýma špičatýma ušima v plné kráse, v níž tradice opět rozpoznává dědečka Fridricha II. a dokonce pro tento nelichotivý atribut stanovuje paralelu s králem Midasem.
