Katedrála Sovana (Katedrála svatého Petra a Pavla) se nachází na místě, kde pravděpodobně stála etruská akropole, a byla postavena v 10.-11. století. Je to jedna z nejvýznamnějších staveb v románsko-gotickém slohu v celém Toskánsku. Hlavní vchod do katedrály je v současné době na levé straně, protože na hlavním průčelí byla ve 14. století postavena biskupská budova. Portál má bohatou a elegantní sochařskou výzdobu, rozeznat lze ozbrojeného rytíře, dvouhlavou mořskou pannu, pávy, strom života, růže, protomy lvů a spirálovité postavy. Hlavice vnitřních sloupů jsou všechny zdobené, ale zdržují se na předposledním z druhé řady vlevo, kde jsou vyobrazeny výjevy ze Starého zákona včetně obětování Izáka a Mojžíše otevírajícího vodu.V urně na oltáři v levé lodi najdeme relikvii, která pravděpodobně patřila ke kostelu San Mamiliano: "urna San Mamiliano" obsahující ostatky světce. Uvnitř katedrály najdete také šestisloupovou kryptu, křtitelnici z roku 1434, travertinový sarkofág z 15. století, v němž byly původně uloženy ostatky San Mamiliana, několik fresek a v neposlední řadě zde najdete mnoho sochařských motivů představujících symboly z doby před křesťanskou tradicí. Jednou ze zvláštností sovanské katedrály je jistě její astronomická orientace: každý rok 21. června, pokud to počasí dovolí, dopadá první paprsek ranního slunce na apsidové lunetové okno a po překročení celé lodi se promítá na protější stěnu, čímž vzniká podívaná vzácné krásy; stejný jev se opakuje i v raně křesťanské kryptě pod ním. To znamená, že orientace stavby (sladěná s letním slunovratem) neodpovídá středověkým pravidlům diktovaným římskou církví (která chtěla mít apsidu obrácenou k východu), ale řídí se kánony severských kultur (keltsko-germánské a/nebo longobardské). Jedním z řešení záhady by však mohlo být, že katedrála souvisí se svátkem svatého Jana Křtitele, který připadá na 24. června, tedy pouhé tři dny po letním slunovratu.
