Kráter Assteas

Více než tři století před narozením Krista žil muž jménem Assteas. Maloval vázy s výjevy inspirovanými řeckými mýty, které byly zase inspirovány lidskými událostmi.Měl řecký původ stejně jako město, v němž žil: Poseidonie, které se později jmenovalo Paestum.Jeho vázy podle tehdejších zvyklostí někdy končily v podzemí, v hrobce. Aby se v nich schovávali ti, kteří nebyli velkou společností.O mnoho let později, v roce 1973 (po Kristu), v Sant'Agata dei Goti, kdysi zvaném Saticula, našel jeden farmář hrobku a jednu z Assteasových váz.O tom, co dělal dál, není známo vše. Jisté je, že měl možnost obdivovat vázu zblízka, uvažovat o jejím tvaru a figurách. Byla na ní dívka sedící na bíle pomalovaném býkovi mezi dvěma podivnými mořskými tvory. Nad ní byl jakýsi anděl a pak další postavy a nějaké řecké písmo.Váza vyprávěla příběh o Europě, dceři fénického krále Agenora. Zeus, který se do ní zamiloval, se proměnil v bílého býka a s ní na hřbetě přeplul moře na ostrov Kréta. Pothos, druh anděla, symbol milostné touhy, tam byl proto, aby zdůraznil, že nešlo o násilí, ale o lásku.Sedlák, snad proto, že ocenil její krásu, snad z ješitnosti, se nechal vedle vázy portrétovat polaroidovou fotografií. Je také jisté, že ocenil její hodnotu, protože o několik let později ji prodal švýcarskému starožitníkovi za milion lir a sele.Ze zbytku příběhu vyplývá, že obchod se starožitnostmi uzavřel starožitník, který vázu následně prodal jednomu americkému muzeu, a to za 380 000 dolarů. Tentokrát bez prasátka.Ale v příběhu je vždy jedna nebo více kladných postav, s nimiž je snazší nebo pohodlnější se ztotožnit. Skupině úředníků se po pečlivém pátrání, i díky polaroidům, podařilo zrekonstruovat historii Assteasovy vázy a dosáhnout jejího vrácení z amerického muzea.Váza byla spolu s dalšími nalezenými artefakty vystavena na výstavě v Římě.Přišli se na ni podívat představitelé úřadů, vědci, odborníci na umění i běžní návštěvníci. Není třeba dodávat, že naši Assteasovu vázu obzvlášť ocenili.Obyvatelé Sant'Agaty se tedy ozvali a požadovali, aby byla váza vrácena do země, z níž byla vzata. Neměli však žádné muzeum, kam by ji mohli umístit.Přihlásil se starosta sousedního města, které muzeum mělo. Ale nedalo se nic dělat. Váza se vrátila tam, kde skončila na začátku příběhu, do Paestumu, aby byla vystavena v muzeu spolu s dalšími vázami z Assteasovy dílny.Na území Sant'agata dei Goti byly učiněny četné archeologické nálezy. V Sant'agatě není žádné veřejné muzeum. Existuje zde soukromá sbírka Rainone Mustilli, která byla ministerským výnosem prohlášena za národní dědictví, ale není přístupná veřejnosti.