Opatství Nejsvětější Trojice a Nedokončeného, jedno z nejmocnějších opatství na jihu, postavené v 5. století na místě římského chrámu, několikrát rozšířené i díky daru otce Uga dei Pagani (1078) a oblíbené místo Roberta z Guiscardu, který sem v roce 1081 přinesl Konstantinův kříž, který se nikdy nenašel.Významný památkový komplex zahrnuje předsíň (hostinec), raně křesťanský kostel a nedostavěný kostel; v korelaci s nimi se mimo pravé rameno transeptu nedostavěného kostela nachází nejstarší prvek, raně křesťanská křtitelnice.Archeologický průzkum provedený během obnovy umožnil rekonstruovat jednotlivé stavební fáze starého kostela. Objevené prvky odhalily existenci raně křesťanské baziliky se třemi loděmi, rozdělenými pilíři, s transeptem, apsidou a ambulatoriem, kterému předcházel portikus (narthex). Vstup do raně křesťanského kostela je dodnes dobře patrný; na podlaze jsou totiž vidět otvory po nástěnných listech dveří. Podlaha kostela, jejíž stopy se dochovaly, byla v lodi, deambulatoriu a schole cantorum vyzděna z polychromované mozaiky, zatímco v bočních uličkách byla z terakotových cihel kladených ve vzoru rybí kosti.Půdorys baziliky, mozaiková výzdoba podlahy a nález mince Tiberia II (578-582) v prostoru vykopávek datují vznik stavby do období mezi druhou polovinou 4. a první polovinou 5. století.Původní stavba prošla od 7. století různými proměnami až do přestavby a rozšíření Longobardy (10. století) a Normany (11. století). Právě v normanském období byl komplex opatství nejvýznamnější; natolik, že sem Robert Guiscard nechal v roce 1069 přenést ostatky svých bratrů Drogona a Viléma Popeye. Později zde byla pohřbena také Aberada, první manželka Roberta Guiscarda, Vilém, jeho mladší bratr, a sám Guiscard.Po šťastném normanském období následovalo ve 12. století období obnoveného lesku, které benediktinům umožnilo naplánovat velkolepé rozšíření starého kostela za apsidou. Tento nový kostel však zůstal nedokončen a jako takový, představující jeden z nejpozoruhodnějších příkladů vyspělého románského slohu v jižní Itálii, odešel do historie.Muzeum území, zřízené v hostinských prostorách opatství Nejsvětější Trojice, shromažďuje cenný materiál pro studium a poznání území Venosa. Kromě kamenných nálezů patřících starobylému opatství a plastického modelu reprodukujícího celý opatský komplex jsou v něm vystaveny výsledky dlouhého a členitého výzkumu, který provedla Superintendence pro architektonické a krajinné dědictví Basilicaty ve spolupráci se Státním archivem v Potenze.Shromážděná kartografická a listinná dokumentace umožnila rekonstruovat mimoměstské území Venosy v 18. století s identifikací starobylých zemědělských usedlostí, mlýnů, iazzi, kašen a významných církevních architektonických staveb.
