Opatství San Vincenzo al Volturno

Benediktinské opatství San Vincenzo al Volturno se nachází asi dva kilometry od pramene stejnojmenné řeky, ve výhodné poloze na úrodné rovině Rocchetta, kterou na západě chrání pohoří Mainarde a Meta a na jihu masiv Matese. O dění v klášteře nás informuje Chronicon Vulturnense, iluminovaný kodex sepsaný v roce 1130 mnichem jménem Jan, který zase využil vnitřní klášterní prameny z 8.-11. století. Založení kláštera se podle Chroniconu datuje do počátku 8. století a zasloužili se o něj tři šlechtici z Beneventa, Paldo, Thassos a Tato, a jejich hledání místa, kde by se mohli věnovat asketickému životu. Vybraná oblast byla navštěvována již v pozdně římském období, jak dokládají pozůstatky kostela a pohřebiště z 5.-6. století n. l. V době, kdy se zde nacházelo pohřebiště, se zde nacházel i kostel.Zvláště důležitým okamžikem pro mnišskou komunitu byl rok 787, kdy Karel Veliký postavil klášter pod svou přímou ochranu, vydal privilegium obsahující daňové a soudní úlevy a povolil komunitě volit si vlastního opata bez zásahů jiných církevních úřadů. Význam opatství byl dán jeho polohou jako výspy na hranici mezi lombardským knížectvím Benevento a zeměmi dobytými Franky a byl zdůrazněn v roce 849, kdy po rozdělení knížectví Benevento mezi území podléhající Salernu a Beneventu zůstal klášter svatého Vincence al Volturno autonomní jednotkou, která přímo podléhala císařské moci.Ve druhé polovině 9. století nastal pro klášterní komunitu okamžik velkých obtíží v důsledku pohybu Saracénů, který vyústil v útok v říjnu 881, jenž skončil požárem, který klášter vážně poškodil; po této události byli přeživší mniši nuceni uchýlit se k lombardským knížatům z Capuy. Teprve koncem 10. století byl klášter obnoven s pomocí německých císařů Oty II. a Oty III. Na konci 11. století byl klášter kvůli normanské hrozbě přemístěn podél pravého břehu Volturna na bezpečnější a lépe hájitelné místo (tzv. "San Vincenzo Nuovo"). V průběhu 13.-15. století začal klášterní komplex a jeho pozemkový majetek (zasahující do Molise, Abruzza, Latia, Kampánie, Basilicaty a Apulie) chátrat a rozpadat se a v roce 1699 přešel na příkaz posledního opata Innica Caracciola pod jurisdikci opatství Montecassino.