Na kopci Anglona se nacházelo osídlení již od doby bronzové a železné; místo je také ztotožňováno s řeckým městem Pandosia, které je zaznamenáno na tabulkách z Herakleje. Název Pandosia odkazuje na úrodnost oblasti, která spolu se strategickou polohou místa vzhledem k antické cestní síti umožnila výrazný rozvoj osídlení, zejména v helénistickém období (4.-3. století př. n. l.).Na vrcholu antického osídlení vzniklo ve středověku nové centrum, z něhož se dnes zachoval pouze kostel S. Maria di Anglona. Kostel zcela jistě existoval již v roce 1092 a některé stavby pocházejí z 11. století, i když jeho současná podoba je značně ovlivněna změnami v průběhu staletí: dochované fresky na stěnách kostela pocházejí z 12. a 13. století; proměnu apsidy a dekorativní oděv exteriéru lze připsat první polovině 13. století; levé křídlo kostela, apsida a malby světců na pilířích lodi pocházejí z 15. století.Ve 14. století došlo ke zničení města Anglona a katedrála, přestože byla ušetřena, postupně ztratila svou prestiž. V roce 1931 byl kostel prohlášen za národní památku, ale teprve v 60. letech 20. století se začalo s prvními restauracemi architektonického komplexu a jeho fresek.Interiér je rozdělen do tří lodí dvěma střízlivými kolonádami podpírajícími hrotité a valené klenby a má hluboké kněžiště zakončené apsidou. Jedná se o nejvýznačnější církevní památku v oblasti a jeden z nejkrásnějších kostelů v Basilicatě. Za zvláštní pozornost stojí fresky, které patří k nejvýznamnějším uměleckým projevům luhanského středověku. Z náboženského komplexu stojí kromě cyklu fresek za zmínku čtyřhranná zvonice s dvojitými sloupovými okny se dvěma světly, půlkruhová apsida se závěsnými oblouky a nádherný portál z konce 11. století, završený postavami lidských tváří, symboly čtyř evangelistů s Beránkem uprostřed a po stranách postavami svatých Petra a Pavla.
