Pokud si dnes můžeme pochutnávat na tomto pokrmu, který je symbolem Made in Italy a středomořské stravy, je to díky slavné minulosti, díky níž se pizza rozšířila do celého světa. Starověkým Egypťanům vděčíme za objev kvasnic, díky nimž je těsto po upečení vláčné a lehké. Díky objevu Ameriky se na pizzu dostala rajčata dovezená z dalekého Peru v Království obojí Sicílie.Pizza v NeapoliPizza má vzdálené historické kořeny a její stopy můžeme najít již na konci roku 1500. Existují historické stopy, které prozrazují, že na starobylých předměstích Neapole se chlebu focaccia říkalo pizza. Aby byla klasická schiacciata chutnější, začali ji neapolští kuchaři v bohaté verzi mazat směsí sádla, hrubé soli a česneku nebo sýrem caciocavallo a bazalkou.Příchod rajčatV roce 1700 se na pizzu dostala rajčata dovezená z Peru. V té době již olej nahradil sádlo a my se blížíme verzi velmi podobné dnešnímu receptu. Právě v této fázi se tento pokrm začal šířit a našel si oblibu i v zahraničí. Díky migraci Italů do zahraničí se pizza začala připravovat po celém světě. Od Neapole až po Ameriku se kynuté těsto podávalo s rajčaty a mozzarellou.Proč jí říkáme MargheritaHistorický vrchol přišel v roce 1889, kdy Neapol navštívil král Umberto I. s manželkou Margheritou. Pizzu panovníkům servíroval Raffaele Esposito, považovaný za nejlepšího pizzaře své doby. Královna Margherita ocenila chuť pokrmu natolik, že Espositovi písemně poděkovala. Neapolský pizzař na oplátku za panovnický dík pojmenoval pizzu s rajčaty a mozzarellou po královně. Tehdy se zrodila pizza Margherita.V Itálii se rozšířila po válcePo druhé světové válce začala další fáze rozšíření tohoto pokrmu. V této době se mnoho obyvatel jižních zemí začalo stěhovat za prací na sever a s nimi se pizza dostala i do velkých průmyslových čtvrtí, jako je Turín a Milán. Po pádu Berlínské zdi a konci studené války se tento pokrm začal vyvážet do zemí, jako je Německo, Japonsko, Blízký východ, východní země a Čína.Jedinečný pokrm na světě
